Krkonoše 2010
Zdroje informací:
http://www.hory-krkonose.cz/
http://www.hory-krkonose.cz/turistika/tury/
Do Krkonoš jsme se vypravili v sobotu 19.6. Ubytování jsme měli zařízené na horské chatě na Zadních Rennerovkách (http://www.rennerovky.cz/), asi 7 km nad Strážném vysoko na hřebenech s docela pěkným výhledem na Strážné a Vrchlabí. Autem se dá dojet až k chatě, i když poslední úsek cesty je dost kostrbatý. Naštěstí jsme to zvládli a pak ještě několikrát nahoru a dolů.
V sobotu jsme dorazili až odpoledne, takže jsme dali jen malou rozkoukávací procházku po okolí, docela foukalo. Foukalo i celý zbytek pobytu, ale jen zde na vrcholu, jinde to bylo celkem v pohodě:-).
Předpověď počasí na nadcházející 4 dny vypadala z počátku drasticky, na horách sněhové přeháňky, zataženo, zima, brr. Naštěstí se to meteorologům nevyplnilo. Pravda, mohlo být o něco tepleji, ale 12-14°C se dalo, nepršelo, navíc svižná chůze na vrcholy vždycky zahřeje, takže chvílemi jsme oblečení odhazovali a chvílemi naopak oblékali co se dalo, bundy, čepice, čelenky, v těch nejvyšších polohách byl vítr skutečně studený fičák.
Neděle: Rennerovky - Labská Bouda - Polsko -Sněžka
Jasná zpráva, hned první den jsme se rozhodli pokořit Sněžku (1602m). Trasa se zdála vcelku jednoduchá. Od Rennerovek stále po červené nahoru na hřeben, překonat hřeben k Luční hoře a Luční boudě. Přema se ještě stihnul pokochat místníma bunkrama -řopíkama 
. Na Luční boudě jsme se posléze posilnili zelňačkou a výbornýma obrovskýma domácíma koblihama, které tam pekli přímo ve vlastní pekárně. Mňam.
Od Luční boudy jsme pokračovali dál rovně k hranici s Polskem. V Polsku se mimo jiné nachází hned u hranic 2 ledovcová jezera (Maly Staw a Wielki staw, česky Velký a Malý rybník). My jsme sešli (po nechutně luxusně vydlážděné trase) dolů pouze kousek k malému stawu, dál bychom si už moc zašli, takže jsme se vrátili na původní trasu a po polské straně (stále kameny dlážděné stezce) jsme šlapali ke Sněžce. Posléze jsme zjistili, že se nacházíme na cestě Česko-Polského přátelství a tato trasa vede kolem hranic přes nejvyšší hřebeny Krkonoš (další den jsme jí zdolali další kus o kousek dál východně).
A pak jsme už stáli těsně před jejím vrcholem. Naše nejvyšší hora se nám neukázala v plné kráse, bo přes vrchol se stále honily jakési škaredé tmavé mraky. Výšlap byl strmý a funící. Ale dali jsme ji. Aby taky ne. Na vrcholu jsme udělali v rychlovce pár fotek těch úžasných panoramat za sluníčka a během okamžiku zas došel mlhavý mrak a bylo po výhledech. Na Sněžce je znovuotevřená Česká poštovna, kde si lze koupit pohled a ihned poslat, pak taky kaplička a opravdu nepěkná (aspoň nám se nelíbí) socialistická Polská bouda. Ze Sněžky jsme šli toutéž cestou zpátky na Rennerovky. Pouze místo polské strany jsme šli přes rašeliniště zpět na červenou trasu, vyšplhali stoupání od Luční boudy na hřeben a pak už jsem šupec zpátky stále po asfaltu dolů.... Večer jsme byli tak znaveni, že jsme neměli sílu ani na pravidelnou vinnou decinku a partičku karet, všichni jsem okamžitě padli unaveni do hajan...
Pondělí: Medvědín - Labská bouda- pramen Labe - Krakonošova Kazatelna - Špindlerův Mlýn
Sněžka nám dala zabrat, takže nás druhý den docela bolely nohy. Naplánovali jsme o něco lehčí, ale zato asi nejkrásnější trasu a to z Medvědína přes Labskou boudu k prameni Labe a dál na ledovcové kary na Polské straně Krkonoš. Autem jsme sjeli několik km z Rennerovek do Špindlu, kde jsme zaparkovali u stanoviště lanovky na Medvědín (parkovné 150 Kč/den, záchodky zdarma
). Abychom ušetřili nohy, vyjeli jsme na horu Medvědín čtyřsedačkovou lanovkou (nahoru 80 Kč). Dále vede trasa mírným stoupáním po asfaltce k Mohyle Hanče a Vrbaty, od Mohyly jsme převážně klesali kolem několika řopíků přes říčku Pančavu s pěkným vodopádem až k Labské boudě.
Bufáč na Labské boudě se nám nelíbil a tak jsme se zde dlouho nezdržovali a pokračovali přímo k prameni Labe. Pramen je symbolicky označen skurží, i kdy skutečný pramen tvoří pramenů několik a nacházejí se ještě o několik metrů výše. Erby měst symbolizují jednotlivá města, jak jsou umístěná na Labi a to počínaje o pramene Vrchlabím a končící až za Hamburgem při ústí do moře. Po svačině u pramene (fůra německých důchodců) jsme pokračovali dál na hranice s Polskem. Vyšplhali jsme na Wawel - Krakonošovu Kazatelnu, kde je polský tv vysílač. (však počasí v Polsku jsme zapomněli ošetřit, ošklivě zataženo a odporný studený vítr na vrcholu nám moc prostoru ke kochání nad výhledy neumožnil. Jinak bychom měli jižní Polsko jako na dlani.).Obešli jsme údolí kolem "sněžných jam" = strmé srázy do údolí úžasně vymodelované ledovcem s několika malými ledovcovými jezírky. Vítr nás ale rychle popoháněl zpět do nížiny-). Obešli (spíš sešli) jsme horu Vysoké kolo a stále dolů po kameny vydlážděné (naší již známé) hřebenové cestě Česko -Polského přátelství a nadávali jak špačci, protože nás z těch šutrů děsně bolela kolena. Vydlážděné pěkně, ale když po tom má jít člověk nějakou dobu šupem dolů, nic moc...Z hřbenovky jsme sešli těsně pod kopcem (mužské kameny) a vydali se po modré dolů zpět do Špindlu k Martinově boudě (zde nás pro změnu čekal zase pořádný sešup z kopce po asfaltu
)...finální úsek příjemnou stezkou v lesíku a nakonec kolem Labe zpět k parkovišti a hurá autem zpět na naši vysokohorkou ubikaci...
Úterý: Černá Hora - černohorské rašeliniště -Janské Lázně
Ráno nás přivítala naprosto modrá obloha, teplo a téměř bezvětří. Autem jsme se tedy přes Vrchlabí dopravili do Janských Lázní, kde se nachází stanoviště kabinkové lanovky na vrchol hory - Černá Hora. Na vrcholu postavili televizní vysílač, který je vidět už zdaleka při příjezdu do Krkonoš téměř ze všech stran. Parking pod lanovkou za 60 Kč (samože až při odjezdu jsme zjistili, že parkoviště je rozdělené na 3 části, 2 horní jsou zpoplatněné a třetí nejspodnější zadarmo:-)). Většinou každý ale přijede a zapíchne to hned na to nejbližší, kam ho nasměřují cedule, že. Výjezd lanovkou nahoru 80 Kč (stejně jako na Medvědín). Nahoře byli samí důchodci a pár rodin s malými dětmi. Asi oblíbené výletní místo. Pravda, z kopce je nádherný výhled na celé Krkonoše v popředí se Sněžkou a pěkná procházka přes Černohorské rašeliniště. Rašeliniště jsme také obešli po naučné stezce a pak se napojili na modrou značku a sešli zpět (jak jinak po asfaltu) pozvolným klesáním opět do Janských Lázní. Konec trasy naštěstí po žluté značce příjemnou lesní stezkou. Mimochodem v Krkonoších dle našeho názoru co mohli, to vyasfaltovali, zřejmě taky proto, aby byly trasy více přístupné např.cyklistům. Janské Lázně jsou pěkné, připomínaly nám Luhačovice, všichni tam korzovali. My s báglama a pohorama jsme tam moc nezapadali, tak jsme se v centru příliš nezdržovali. Autem jsme popojeli ještě o kousek výš do Pece pod Sněžkou, ale to byl takový rychlý průlet. Pec nás dvakrát nezaujala. Maximálně tak ceny v restauracích, ty byly vyloženě německé. Źaludky jsme ale brzo naplnili cestou zpátky z Pece do Vrchlabí v motorestu u cesty "Na Kopečku". Vaří tam fakt dobře a obří porce za naše normální ceny.
Středa: Rennerovky - Špindlerův Mlýn a zpět
Poslední den jsme si dali vcelku nenáročnou procházku z Rennerovek do Špindlerova Mlýna a tou samou trasou zpátky.Cesta vedla přes krásné louky kolem tvz. Klínových bud. Klínové boudy se jmenují klínové, protože kdysi vykáceli z lesa "klín" louky, na kterých jsou domečky ve svahu rozeseté. Na boudách se musí žít fakt jak v tom seriálu "my z konce světa", ale asi to majitelé mají pouze jako chalupy. Všechny vypadaly zcela obydlené a celkem udržované. Trasa byla docela frekventovaná, dopoledne jsme v protisměru míjeli spoustu turistů, kteří vyrazili pravděpodobně ze Špindlu na trasu na Sněžku. Cesta nás dovedla na vrchol Přední Planiny, odkud jsme do Špindlu mohli dvěma způsoby. Buď stále z kopce vysokým hustý smrkovým lesem po svých a nebo dolů lanovkou z Přednich Planin do areálu sv. Petr. Zvolili jsme cestu po svých a lanovkou zpátky:-). Zde už jsme při sestupu nepotkali ani nohu, asi všichni jezdí nahoru i dolů lanovkou.Areál sv. Petr je samozřejmě zajímavý hlavně v zimě, ale i v létě má své využití. Na svazích přímo pod lanovkou je udělaná sjezdová dráha -bike park pro drsné bikery. Viděli jsme je pak na vlastní oči v akci. Vyvezou se celý ochráničovaní a ohelmovaní i s biciklem nahoru a pak ten kruťas kopec sjíždí na kole dolů. Mají na to sice úplná super kola, ale i tak, docela nářez, pro ně ale asi zajímavý adrenalin. Nic pro nás. Špindlerův Mlýn je na rozdíl od Pece mooc krásné město, kde se nám líbilo hodně. Asi je to i tím, že jím protéká Labe, tok upravený do mírných kaskád, město je krásně zvelebené a udržované a působí tak nějak Alpsky. Moc pěkné. No a ze Špindlu jsme pak šli zpátky na už zmíněnou lanovku a z Předních Planin šli zpět původní trasou zpět na ubytování. A to je vše. Druhý den dopoledne jsme už zase razili domů..
Krkonoše 2010
Zdroje informací:
http://www.hory-krkonose.cz/
http://www.hory-krkonose.cz/turistika/tury/
Do Krkonoš jsme se vypravili v sobotu 19.6. Ubytování jsme měli zařízené na horské chatě na Zadních Rennerovkách (http://www.rennerovky.cz/), asi 7 km nad Strážném vysoko na hřebenech s docela pěkným výhledem na Strážné a Vrchlabí. Autem se dá dojet až k chatě, i když poslední úsek cesty je dost kostrbatý. Naštěstí jsme to zvládli a pak ještě několikrát nahoru a dolů.
V sobotu jsme dorazili až odpoledne, takže jsme dali jen malou rozkoukávací procházku po okolí, docela foukalo. Foukalo i celý zbytek pobytu, ale jen zde na vrcholu, jinde to bylo celkem v pohodě:-).
Předpověď počasí na nadcházející 4 dny vypadala z počátku drasticky, na horách sněhové přeháňky, zataženo, zima, brr. Naštěstí se to meteorologům nevyplnilo. Pravda, mohlo být o něco tepleji, ale 12-14°C se dalo, nepršelo, navíc svižná chůze na vrcholy vždycky zahřeje, takže chvílemi jsme oblečení odhazovali a chvílemi naopak oblékali co se dalo, bundy, čepice, čelenky, v těch nejvyšších polohách byl vítr skutečně studený fičák.
Neděle: Rennerovky - Labská Bouda - Polsko -Sněžka
Jasná zpráva, hned první den jsme se rozhodli pokořit Sněžku (1602m). Trasa se zdála vcelku jednoduchá. Od Rennerovek stále po červené nahoru na hřeben, překonat hřeben k Luční hoře a Luční boudě. Přema se ještě stihnul pokochat místníma bunkrama -řopíkama
. Na Luční boudě jsme se posléze posilnili zelňačkou a výbornýma obrovskýma domácíma koblihama, které tam pekli přímo ve vlastní pekárně. Mňam.
Od Luční boudy jsme pokračovali dál rovně k hranici s Polskem. V Polsku se mimo jiné nachází hned u hranic 2 ledovcová jezera (Maly Staw a Wielki staw, česky Velký a Malý rybník). My jsme sešli (po nechutně luxusně vydlážděné trase) dolů pouze kousek k malému stawu, dál bychom si už moc zašli, takže jsme se vrátili na původní trasu a po polské straně (stále kameny dlážděné stezce) jsme šlapali ke Sněžce. Posléze jsme zjistili, že se nacházíme na cestě Česko-Polského přátelství a tato trasa vede kolem hranic přes nejvyšší hřebeny Krkonoš (další den jsme jí zdolali další kus o kousek dál východně).
A pak jsme už stáli těsně před jejím vrcholem. Naše nejvyšší hora se nám neukázala v plné kráse, bo přes vrchol se stále honily jakési škaredé tmavé mraky. Výšlap byl strmý a funící. Ale dali jsme ji. Aby taky ne. Na vrcholu jsme udělali v rychlovce pár fotek těch úžasných panoramat za sluníčka a během okamžiku zas došel mlhavý mrak a bylo po výhledech. Na Sněžce je znovuotevřená Česká poštovna, kde si lze koupit pohled a ihned poslat, pak taky kaplička a opravdu nepěkná (aspoň nám se nelíbí) socialistická Polská bouda. Ze Sněžky jsme šli toutéž cestou zpátky na Rennerovky. Pouze místo polské strany jsme šli přes rašeliniště zpět na červenou trasu, vyšplhali stoupání od Luční boudy na hřeben a pak už jsem šupec zpátky stále po asfaltu dolů.... Večer jsme byli tak znaveni, že jsme neměli sílu ani na pravidelnou vinnou decinku a partičku karet, všichni jsem okamžitě padli unaveni do hajan...
Pondělí: Medvědín - Labská bouda- pramen Labe - Krakonošova Kazatelna - Špindlerův Mlýn
Sněžka nám dala zabrat, takže nás druhý den docela bolely nohy. Naplánovali jsme o něco lehčí, ale zato asi nejkrásnější trasu a to z Medvědína přes Labskou boudu k prameni Labe a dál na ledovcové kary na Polské straně Krkonoš. Autem jsme sjeli několik km z Rennerovek do Špindlu, kde jsme zaparkovali u stanoviště lanovky na Medvědín (parkovné 150 Kč/den, záchodky zdarma
). Abychom ušetřili nohy, vyjeli jsme na horu Medvědín čtyřsedačkovou lanovkou (nahoru 80 Kč). Dále vede trasa mírným stoupáním po asfaltce k Mohyle Hanče a Vrbaty, od Mohyly jsme převážně klesali kolem několika řopíků přes říčku Pančavu s pěkným vodopádem až k Labské boudě.
Bufáč na Labské boudě se nám nelíbil a tak jsme se zde dlouho nezdržovali a pokračovali přímo k prameni Labe. Pramen je symbolicky označen skurží, i kdy skutečný pramen tvoří pramenů několik a nacházejí se ještě o několik metrů výše. Erby měst symbolizují jednotlivá města, jak jsou umístěná na Labi a to počínaje o pramene Vrchlabím a končící až za Hamburgem při ústí do moře. Po svačině u pramene (fůra německých důchodců) jsme pokračovali dál na hranice s Polskem. Vyšplhali jsme na Wawel - Krakonošovu Kazatelnu, kde je polský tv vysílač. (však počasí v Polsku jsme zapomněli ošetřit, ošklivě zataženo a odporný studený vítr na vrcholu nám moc prostoru ke kochání nad výhledy neumožnil. Jinak bychom měli jižní Polsko jako na dlani.).Obešli jsme údolí kolem "sněžných jam" = strmé srázy do údolí úžasně vymodelované ledovcem s několika malými ledovcovými jezírky. Vítr nás ale rychle popoháněl zpět do nížiny-). Obešli (spíš sešli) jsme horu Vysoké kolo a stále dolů po kameny vydlážděné (naší již známé) hřebenové cestě Česko -Polského přátelství a nadávali jak špačci, protože nás z těch šutrů děsně bolela kolena. Vydlážděné pěkně, ale když po tom má jít člověk nějakou dobu šupem dolů, nic moc...Z hřbenovky jsme sešli těsně pod kopcem (mužské kameny) a vydali se po modré dolů zpět do Špindlu k Martinově boudě (zde nás pro změnu čekal zase pořádný sešup z kopce po asfaltu
)...finální úsek příjemnou stezkou v lesíku a nakonec kolem Labe zpět k parkovišti a hurá autem zpět na naši vysokohorkou ubikaci...
Úterý: Černá Hora - černohorské rašeliniště -Janské Lázně
Ráno nás přivítala naprosto modrá obloha, teplo a téměř bezvětří. Autem jsme se tedy přes Vrchlabí dopravili do Janských Lázní, kde se nachází stanoviště kabinkové lanovky na vrchol hory - Černá Hora. Na vrcholu postavili televizní vysílač, který je vidět už zdaleka při příjezdu do Krkonoš téměř ze všech stran. Parking pod lanovkou za 60 Kč (samože až při odjezdu jsme zjistili, že parkoviště je rozdělené na 3 části, 2 horní jsou zpoplatněné a třetí nejspodnější zadarmo:-)). Většinou každý ale přijede a zapíchne to hned na to nejbližší, kam ho nasměřují cedule, že. Výjezd lanovkou nahoru 80 Kč (stejně jako na Medvědín). Nahoře byli samí důchodci a pár rodin s malými dětmi. Asi oblíbené výletní místo. Pravda, z kopce je nádherný výhled na celé Krkonoše v popředí se Sněžkou a pěkná procházka přes Černohorské rašeliniště. Rašeliniště jsme také obešli po naučné stezce a pak se napojili na modrou značku a sešli zpět (jak jinak po asfaltu) pozvolným klesáním opět do Janských Lázní. Konec trasy naštěstí po žluté značce příjemnou lesní stezkou. Mimochodem v Krkonoších dle našeho názoru co mohli, to vyasfaltovali, zřejmě taky proto, aby byly trasy více přístupné např.cyklistům. Janské Lázně jsou pěkné, připomínaly nám Luhačovice, všichni tam korzovali. My s báglama a pohorama jsme tam moc nezapadali, tak jsme se v centru příliš nezdržovali. Autem jsme popojeli ještě o kousek výš do Pece pod Sněžkou, ale to byl takový rychlý průlet. Pec nás dvakrát nezaujala. Maximálně tak ceny v restauracích, ty byly vyloženě německé. Źaludky jsme ale brzo naplnili cestou zpátky z Pece do Vrchlabí v motorestu u cesty "Na Kopečku". Vaří tam fakt dobře a obří porce za naše normální ceny.
Středa: Rennerovky - Špindlerův Mlýn a zpět
Poslední den jsme si dali vcelku nenáročnou procházku z Rennerovek do Špindlerova Mlýna a tou samou trasou zpátky.Cesta vedla přes krásné louky kolem tvz. Klínových bud. Klínové boudy se jmenují klínové, protože kdysi vykáceli z lesa "klín" louky, na kterých jsou domečky ve svahu rozeseté. Na boudách se musí žít fakt jak v tom seriálu "my z konce světa", ale asi to majitelé mají pouze jako chalupy. Všechny vypadaly zcela obydlené a celkem udržované. Trasa byla docela frekventovaná, dopoledne jsme v protisměru míjeli spoustu turistů, kteří vyrazili pravděpodobně ze Špindlu na trasu na Sněžku. Cesta nás dovedla na vrchol Přední Planiny, odkud jsme do Špindlu mohli dvěma způsoby. Buď stále z kopce vysokým hustý smrkovým lesem po svých a nebo dolů lanovkou z Přednich Planin do areálu sv. Petr. Zvolili jsme cestu po svých a lanovkou zpátky:-). Zde už jsme při sestupu nepotkali ani nohu, asi všichni jezdí nahoru i dolů lanovkou.
Areál sv. Petr je samozřejmě zajímavý hlavně v zimě, ale i v létě má své využití. Na svazích přímo pod lanovkou je udělaná sjezdová dráha -bike park pro drsné bikery. Viděli jsme je pak na vlastní oči v akci. Vyvezou se celý ochráničovaní a ohelmovaní i s biciklem nahoru a pak ten kruťas kopec sjíždí na kole dolů. Mají na to sice úplná super kola, ale i tak, docela nářez, pro ně ale asi zajímavý adrenalin. Nic pro nás
. Špindlerův Mlýn je na rozdíl od Pece mooc krásné město, kde se nám líbilo hodně. Asi je to i tím, že jím protéká Labe, tok upravený do mírných kaskád, město je krásně zvelebené a udržované a působí tak nějak Alpsky. Moc pěkné. No a ze Špindlu jsme pak šli zpátky na už zmíněnou lanovku a z Předních Planin šli zpět původní trasou zpět na ubytování. A to je vše. Druhý den dopoledne jsme už zase razili domů..